Klára Hůrková stellt an jedem 17. des Monats interessante lyrische Funde aus ihren beiden Heimatländern Tschechien und Deutschland vor. Sie übersetzt ausgewählte Texte in die jeweils andere Sprache in der Absicht, Ähnlichkeiten und Unterschiede sowie aktuelle Themen und Tendenzen in der Gegenwartslyrik beider Länder herauszustellen. Damit verfolgt sie Spuren einer langen und reichen Kulturtradition, welche durch die fatalen Ereignisse des 20. Jahrhunderts unterbrochen wurde.
Wie kann eine raue, unfreundliche Wohngegend – so jedenfalls stelle ich sie mir bei der Lektüre des vorliegenden Gedichts vor – plötzlich voller Leben erscheinen und Lyrik inspirieren? Es ist die Frühlingssonne, die die Natur erweckt und sie mit der von den Menschen gemachten Welt verschmelzen lässt zu einem neuen Ganzen, das in seiner Rauheit interessant und lebenswert ist.
Jak se může drsné, nehostinné prostředí – alespoň tak si je představuji při čtení následující básně – náhle jevit jako plné života a dokonce inspirovat k poezii? Je to jarní slunce, které probouzí přírodu a umožňuje jí splynout s člověkem vytvořeným světem v nový celek, který je ve své drsnosti zajímavý a stojí za to v něm žít.
Xóchil A. Schütz
Vorstadt
(Märkisches Viertel)
Finken, Bienen, Birken; verwitterte Schnellbahnschienen
ein Bach, an ihm blühende Büsche
Schmetterlinge und Müll, so alt, dass er Bleiberecht hat
hier, wo die Stadt sich auflöst, in Nichts, in Natur
in das Sirren der Insekten, Vogelstimmen, schwarze Käfer, Gras –
Die Wohnblocks spucken Menschen aus, und Hunde
um sie wieder einzunehmen, später, Tag für Tag
Es gibt kein Unglück auf der Bank am Bach
am ersten warmen Tag in diesem Jahr
im Strahlengriff der Sonne, leicht betäubt
Schäbige Platten aus Beton, Plastik, Stein
halten die hohen Häuser zusammen, so still
Es gibt nur das Unglück, das ich mir vorstell’
hinter der Weide, hinter der Pappel, hinter der Birke
die den Blick auf die Blocks vom Bach aus bebildert
Es ist die Sonne, die jede Welt schön macht
selbst die Motorengeräusche
klingen nach Picknick und Baggersee, heute und hier
Im grauen Winter würden mich die Wände, schwer, jedoch erschlagen
niederschlagen, auf die Matratze, da läge ich geschlossenen Auges
um die niedrigen Decken, erdrückend, nur nicht zu sehn
geschlossenen Auges, dass das graue Mauerlicht nicht in mich dränge
es wäre, als sei alles Leben aus dieser Welt gewichen, ja
Doch erst wird es Sommer. Und ich bin hier nur eine Ausflüglerin
© Xóchil A. Schütz
Xóchil A. Schütz
Předměstí
(Čtvrť Märkisches Viertel)
Všechno má svůj čas Ten svůj jsem dosudPěnkavy, včely, břízy; zvětralé koleje příměstské železnice
potok, podél něj kvetoucí keře
motýli a odpadky, tak staré, že mají domovské právo
tady, kde se město rozplývá v nicotu, v přírodu
v bzučení hmyzu, ptačí zpěv, černé brouky, trávu –
Paneláky vyplivují lidi a psy
jen aby je později zase spolkly, den co den
Na lavičce u potoka neexistuje trápení
v první teplý den v roce
v sevření paprsků slunce, v lehkém omámení
Šedé panely, beton, plast, kámen
drží domy pohromadě, tak tiché
Je jen to trápení, které si představuji
za vrbou, za topolem, za břízou
která rámuje výhled od potoka na paneláky
Slunce dělá každý svět krásným
dokonce i zvuk motorů
zní teď a tady jako piknik u jezera v lomu
V zimě by mě ty těžké zdi zdrtily, srazily
na matraci, tam bych ležela se zavřenýma očima,
abych neviděla ty nízké stropy, tísnivé
se zavřenýma očima, aby mě netížilo šedé světlo ze zdí
bylo by to, jako by veškerý život z tohoto světa zmizel, ano
Ale nejdřív přijde léto. A já jsem tady jen na výletě
neztratila Lásky
zanikly vyhladověním Ale někdy
když nás přepadne neklid pozvedáme opět
číše přesýpacích hodin a jdeme zvednout ze židle
správce Stříbrného vejce
Xóchil A. Schütz, 1975 in Mannheim, lebt in Baden-Württemberg. 1996 ging sie nach Berlin, um dort Politik zu studieren. Schon neben dem Studium schrieb sie eigene Texte, bald erhielt sie Stipendien und Auszeichnungen und gewann zahlreiche Poetry Slams. Heute verfasst sie Gedichte und Geschichten für Erwachsene und Kinder und hat zahlreiche Gedichtbände, Romane und Kurzgeschichten veröffentlicht. Das vorliegende Gedicht erschien zuerst in: »Mach mich zum Meer«, Kraut and Rubies Publishing 2022.
Xóchil A. Schütz, 1975 v Mannheimu, žije v Bádensku-Württembersku. V roce 1996 se přestěhovala do Berlína, kde vystudovala politologii. Souběžně se studiem psala vlastní texty, získala stipendia a ocenění a vyhrála řadu soutěží v poetry slamu. Píše básně a prózu pro dospělé i děti a vydala řadu básnických sbírek, románů a povídek. Předkládaná báseň vyšla v knize »Mach mich zum Meer« (Udělej ze mě moře), Kraut and Rubies Publishing, 2022.
Klára Hůrková wurde 1962 in Prag geboren und lebt seit 1991 in Aachen. Sie ist Lyrikerin, Prosaautorin, Übersetzerin und Pädagogin, schreibt auf Deutsch und auf Tschechisch. Sie veröffentlichte zwölf Gedichtsammlungen, eine literaturwissenschaftliche Monographie und eine Novelle, außerdem Kurzprosa, Essays, Rezensionen und Übersetzungen. Mehrere Preise, zuletzt der POSTPOETRY-Preis NRW 2018. Mitglied im Tschechischen Zentrum des internationalen PEN Klubs. Klára Hůrková ist Herausgeberin von drei deutsch-tschechischen Lyrikanthologien, zuletzt »Klare Begegnungen – Jasná setkání« (Prag, Dauphin 2018). Seit 2017 schreibt sie die monatliche Kolumne »Deutsch-tschechischer Poesiedialog« für DAS GEDICHT blog. Siehe auch www.hurkovaklara.de
Klára Hůrková se narodila roku 1962 v Praze, od roku 1991 žije v Cáchách. Básnířka, prozaička, překladatelka a pedagožka, píše česky a německy. Publikovala dvanáct básnických sbírek, jednu novelu a jednu literárněvědní monografii, kromě toho povídky, články, recenze a překlady. Různá ocenění, naposledy cena POSTPOETRY NWR 2018. Členka Českého centra mezinárodního PEN klubu. Klára Hůrková je vydavatelkou tří česko-německých antologií současné poezie, nejnověji »Klare Begegnungen – Jasná setkání« (Praha, Dauphin 2018). Od roku 2017 píše měsíčně sloupek »Německo-český poetický dialog« na DAS GEDICHT blog. Více na www.hurkovaklara.de
Alle bereits geposteten Poesiedialog-Folgen finden Sie hier.
