Klára Hůrková stellt an jedem 17. des Monats interessante lyrische Funde aus ihren beiden Heimatländern Tschechien und Deutschland vor. Sie übersetzt ausgewählte Texte in die jeweils andere Sprache in der Absicht, Ähnlichkeiten und Unterschiede sowie aktuelle Themen und Tendenzen in der Gegenwartslyrik beider Länder herauszustellen. Damit verfolgt sie Spuren einer langen und reichen Kulturtradition, welche durch die fatalen Ereignisse des 20. Jahrhunderts unterbrochen wurde.
DIE MORGENDÄMMERUNG BEGINNT FRÜHER – SVÍTÁNÍ ZAČÍNÁ DŘÍV
In der dunkelsten Nacht erwacht das Licht – aber die Nacht will nicht weichen, sie sperrt sich gegen das Licht, „gestemmt auf die Hinterpfoten“ wie ein bockiges Tier. So empfinden es wohl zurzeit manche von uns nach den vielen Schocks im persönlichen, politischen und gesellschaftlichen Leben. Es bleibt nur eines übrig, wenn man sich retten will: Inmitten der Unsicherheit das aufblitzende Licht zu packen und sich davon tragen zu lassen, trotz der Gefahren, die spitz aus dem Boden ragen…
Za noci nejhlubší se probouzí světlo – ale noc nechce ustoupit, brání se světlu, „zapřená zadními tlapkami v protisměru“ jako tvrdohlavé zvíře. Takto to v současné době mnozí z nás pociťují, po všech šocích v osobním, politickém i společenském životě. Zbývá jediné k naší záchraně: Uprostřed nejistoty se chytit světla, co zahoří a nechat se jím nést, navzdory různým nebezpečím, která ostře trčí ze země…
Světlo, světlo
Nikdo ti nic nedluží, vlídné
odpovědi doznívají v šustění
bublinkových obálek, opravdu
je to jak na oslavě. Svítání začíná
čím dál dřív, přesto noc, tahle noc
trvá, zapřená zadními tlapkami
v protisměru, jako v komiksu.
Sněží, a tak jasněji poznáš, odkud
jde teplo. Někdo se dívá, vždycky.
Dívá se, ale neobejme. Detekuje
tvé chyby, stopy horké jako punč
jako punc, jako krev. Tvé pravé
stopy, svý tání, svítání. Světlo
co zahoří, chytnu se ho a poletím
nad ostrými střechami, vybroušenými
tvary, nad střechami ve tvaru A.
© Simona Racková
Licht, Licht
Niemand schuldet dir was, freundliche
Antworten fliegen im Rascheln
der Luftpolsterumschläge dahin, es ist wirklich
wie bei einer Feier. Das Morgengrauen
beginnt immer früher, dennoch dauert die Nacht an
diese Nacht, gestemmt auf die Hinterpfoten
in Gegenrichtung, wie in einem Comic.
Es schneit, und so erkennst du klarer, woher
die Wärme kommt. Jemand schaut, wie immer.
Schaut, umarmt nicht. Detektiert
deine Fehler, Spuren heiß wie Punsch,
wie Punze, wie Blut. Deine wahren
Spuren, sein Tauen, Morgengrauen. Licht
das aufblitzt, ich packe es und fliege
über den spitzen Dächern, den geschliffenen
Formen, über den Dächern in A-Form.
© Simona Racková
Simona Racková, *1976 v Praze, žije tamtéž. Básnířka, redaktorka, editorka, recenzentka. Vystudovala český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 2013 vede recenzní rubriku časopisu Tvar. Byla editorkou ročenky Sto nejlepších českých básní 2012 a dvoudílné Antologie české poezie (2007 a 2009). Vydala řadu sbírek básní, naposled Zatímco hlídací psi spí (2017) a Noční převádění mláďat (2021), z níž je přetištěna i báseň Světlo, světlo. S tímto šestidílným cyklem zvítězila v soutěži Básně CZ/SK 2017. Je vítězkou Drážďanské ceny lyriky 2016. Básně publikovala v řadě časopisů (Host, Tvar, Protimluv, Respekt) a v ročenkách Nejlepší české básně 2016, 2017 a 2019. Její poezie byla přeložena do deseti jazyků a také zhudebněna.
Simona Racková, *1976 in Prag, lebt dort. Dichterin, Redakteurin, Herausgeberin und Literaturkritikerin. Studium der Tschechischen Sprache und Literatur an der Karlsuniversität in Prag. Seit 2013 leitende Redakteurin der Rezensionsrubrik der Zeitschrift Tvar. Herausgeberin der Jahresanthologie Hundert beste tschechische Gedichte 2012 und der zweiteiligen Antologie der tschechischen Poesie (2007 und 2009). Zahlreiche Gedichtsammlungen, zuletzt Zatímco hlídací psi spí (Während die Wachhunde schlafen) (2017) und Noční převádění mláďat (Nächtliche Überführung der Jungtiere) (2021), aus der das obige Gedicht „Licht, Licht“ stammt. Mit diesem sechsteiligen Gedichtzyklus gewann sie den Wettbewerb Básně (Gedichte) CZ/SK 2017. Sie ist auch Gewinnerin des Dresdner Lyrikpreises 2016. Ihre Lyrik veröffentlichte sie in Zeitschriften (Host, Tvar, Protimluv, Respekt) und Jahresanthologien Hundert beste tschechische Gedichte 2016, 2017 und 2019. Ihre Gedichte wurden in zehn Sprachen übersetzt und auch vertont.
Klára Hůrková wurde 1962 in Prag geboren und lebt seit 1991 in Aachen. Sie ist Lyrikerin, Prosaautorin, Übersetzerin und Pädagogin, schreibt auf Deutsch und auf Tschechisch. Sie veröffentlichte zwölf Gedichtsammlungen, eine literaturwissenschaftliche Monographie und eine Novelle, außerdem Kurzprosa, Essays, Rezensionen und Übersetzungen. Mehrere Preise, zuletzt der POSTPOETRY-Preis NRW 2018. Mitglied im Tschechischen Zentrum des internationalen PEN Klubs. Klára Hůrková ist Herausgeberin von drei deutsch-tschechischen Lyrikanthologien, zuletzt Klare Begegnungen – Jasná setkání (Prag, Dauphin 2018). Seit 2017 schreibt sie die monatliche Kolumne “Deutsch-tschechischer Poesiedialog” für DASGEDICHTBLOG.DE. Siehe auch www.hurkovaklara.de
Klára Hůrková se narodila roku 1962 v Praze, od roku 1991 žije v Cáchách. Básnířka, prozaička, překladatelka a pedagožka, píše česky a německy. Publikovala dvanáct básnických sbírek, jednu novelu a jednu literárněvědní monografii, kromě toho povídky, články, recenze a překlady. Různá ocenění, naposledy cena POSTPOETRY NWR 2018. Členka Českého centra mezinárodního PEN klubu. Klára Hůrková je vydavatelkou tří česko-německých antologií současné poezie, nejnověji Klare Begegnungen – Jasná setkání (Praha, Dauphin 2018). Od roku 2017 píše měsíčně sloupek “Německo-český poetický dialog” na DASGEDICHTGBLOG.DE. Více na www.hurkovaklara.de
Alle bereits geposteten Poesiedialog-Folgen finden Sie hier.
