Klára Hůrková stellt an jedem 17. des Monats interessante lyrische Funde aus ihren beiden Heimatländern Tschechien und Deutschland vor. Sie übersetzt ausgewählte Texte in die jeweils andere Sprache in der Absicht, Ähnlichkeiten und Unterschiede sowie aktuelle Themen und Tendenzen in der Gegenwartslyrik beider Länder herauszustellen. Damit verfolgt sie Spuren einer langen und reichen Kulturtradition, welche durch die fatalen Ereignisse des 20. Jahrhunderts unterbrochen wurde.
Anlässlich einer Veranstaltung mit dem Titel Erinnere! zum Jahrestag der Auflösung des „Theresienstädter Familienlagers“ in Auschwitz-Birkenau hat der Lyriker Tomáš Koloc das folgende Gedicht verfasst. Insgesamt 17 500 Häftlinge wurden zwischen 1943 und 1944 aus Theresienstadt nach Auschwitz deportiert, die Mehrzahl von ihnen stammte aus dem Protektorat Böhmen und Mähren. Das „Theresienstädter Familienlager“ sollte wahrscheinlich als Instrument der NS-Propaganda dienen, denn die Häftlinge erhielten zunächst gewisse „Privilegien“ – zum Beispiel wurden die Familien nicht auseinandergerissen und die Kinder durften sich tagsüber mit einem Betreuer im „Kinderblock“ aufhalten. Wenig später jedoch wurde die Mehrheit dieser Menschen in den Gaskammern ermordet oder starb aufgrund der katastrophalen Lebensbedingungen und bei Deportationen. Nur 1294 Häftlinge des „Familienlagers“ überlebten den Krieg.
U příležitosti happeningu Pamatuj! k výročí konce „terezínského rodinného tábora“, určeného pro Židy z Čech a Moravy v Osvětimi napsal Tomáš Koloc následující báseň. Celkem 17 500 osob bylo v letech 1943 a 1944 deportováno z Terezína do Osvětimi, většina z nich pocházela z Protektorátu Čechy a Morava. “Terezínský rodinný tábor” měl patrně sloužit jako instrument nacistické propagandy, neboť vězňové v něm měli určitá “privilegia” – například to, že rodiny byly ponechány pohromadě a děti se přes den směly zdržovat v “dětském bloku” s vychovatelem. Za šest měsíců po příjezdu však byla většina těchto lidí zavražděna v plynových komorách nebo zahynula v důsledku katastrofálních životních podmínek či při deportacích. Pouze 1294 vězňů “rodinného tábora” přežila válku.
LITANIE
(napsáno k happeningu Pamatuj! k výročí konce „terezínského rodinného tábora“ určeného pro Židy z Čech a Moravy v Osvětimi)
Žebráku Weissi, který jsi mě v chrámu vždycky štval svým natahováním rukou na schodech chrámu,
vrať se!
Manželko Sylvie, kterou jsem poslední léta nesnášel a podváděl ji se svou sekretářkou,
vrať se!
Dcero Rozálie, kterou jsem vydědil, protože si vzala toho darebáka Berku,
vrať se!
Rapaporte, ty lumpe, kterej jsi mě tolikrát obehrál v kartách
(teďka už vím, že falešně),
vrať se!
Domovníku Vráno, který jsi na mě nadával, že jsem smradlavej žid, ale když jsem měl jít do transportu, schoval jsi mě,
vrať se!
Vránova ženo a děti, které jste kvůli mně skončily v Kobylisích,
vraťte se!
Petře Bláho, kterej jsi v mým obchodě kdysi založil odbory a sebrali tě dva měsíce po mně,
vrať se!
Stoličko v kuchyni, kterou jsem chtěl celý život vyhodit, protožes mi překážela, kdež jsem se večer vracel z vinárny,
vrať se!
Služko Žofie, kterás mě v opilosti svlíkala a ukládala do postele a které jsem za to na mzdě nepřidal a už nepřidám,
vrať se!
Rabíne Citrone, jehož syna jsem živil na studiích
(toho jsem ti vždycky záviděl…)
vrať se!
(Požehaný buď, Bože, že jsi si rabínova nemocného syna vzal k sobě už před válkou!)
Ty naše útulná světnice v Terezíně, ve který leželo jen dvacet lidí a někdy se i zpívalo,
vrať se!
Nafoukanej Steine z Ghettowache, ty všiváku, kterej jsi mě před náckama dvakrát přetáh holí,
vrať se!
Kýble plnej vody, do kterýho ve vagóně slintal kdejakej dědek a ze kterýho to na nás v tý zimě stříkalo,
vrať se!
Studenej vzduchu se sněhovejma vločkama, ve kterejch se blejskaly hvězdy, i když na ně seshora padal popel,
vrať se!
Můj synu Josefe, kterýho jsem proklel, když odešel do Španělska,
vrať se,
ale jestli se ti podařilo utéct, zůstaň, proboha tě prosím tam, kde jsi.
Vzpomínám, jak se mi nechtělo chovat tě na kolenou,
protože jsem podezříval tvou matku, že nejsi můj.
Vzpomínám, jak jsem nechtěl, abys chodil na vojenskou školu,
protože jsem chtěl, abys převzal obchod.
Vzpomínám, jak jsem odmítl jet na tvou důstojnickou přísahu,
jak jsem oplakal tvou svatbu na radnici,
jaká slova jsem řekl rabínovi, když chtěl, abych se s tebou smířil.
Žehnám ti, žehnám ti, žehnám ti třikrát, tak jako Abrahám Izákovi,
a propouštím tě:
Jsi poslední z rodu, na něhož vkládáme břímě nejtěžší:
aby za nás žil…
©Tomáš Koloc
LITANEI
(geschrieben für die Veranstaltung Erinnere! zum Jahrestag der Auflösung des „Teresienstädter Familienlagers“ in Auschwitz-Birkenau)
Bettler Weiß, der mich immer genervt hat mit seinen ausgestreckten Händen auf den Stufen des Tempels,
komm zurück!
Ehefrau Sylvie, die ich in den letzten Jahren nicht leiden konnte und die ich mit meiner Sekretärin betrogen habe,
komm zurück!
Tochter Rosalie, die ich enterbt habe, weil sie den Schuft Berka geheiratet hatte,
komm zurück!
Rapaport, du Schurke, der mich so oft beim Kartenspiel geschlagen hat
(weil du falsch gespielt hast, wie ich jetzt weiß),
komm zurück!
Hausmeister Vrána, der mich „stinkender Jude“ genannt hat, mich aber versteckt hat, als ich mit dem Transport gehen sollte,
komm zurück!
Frau und Kinder von Vrána, die wegen mir in Kobylisy endeten,
kommt zurück!
Petr Bláha, der in meinem Geschäft die Gewerkschaft gründete und der zwei Monate nach mir verhaftet wurde,
komm zurück!
Schemel in der Küche, den ich mein Leben lang wegwerfen wollte, weil er mir im Wege stand, wenn ich aus der Weinstube zurückkehrte,
komm zurück!
Dienstmädchen Žofie, die mich ausgezogen hat, wenn ich betrunken war, und die keine Gehaltserhöhung von mir bekam und nie bekommen wird,
komm zurück!
Rabbi Zitron, dessen Sohn ich während seines Studiums unterstützte
(und um den ich dich immer beneidete …)
komm zurück!
(Gott sei gepriesen, weil du Rabbis kranken Sohn schon vor dem Krieg zu dir genommen hast!)
Gemütliche Kammer in Theresienstadt, wo nur zwanzig Leute schliefen und wo hin und wieder gesungen wurde,
komm zurück!
Eingebildeter Herr Stein aus der Ghettowache, du Schuft, der mich vor den Nazis zweimal mit dem Stock geschlagen hat,
komm zurück!
Eimer voll Wasser im Waggon, in den mancher Alter sabberte und aus dem wir im Winter bespritzt wurden,
komm zurück!
Kalte Luft mit Schneeflocken, in denen Sterne blinkten, auch wenn von oben Asche darauf fiel,
komm zurück!
Mein Sohn Josef, den ich verflucht habe, als er nach Spanien gegangen war,
komm zurück,
aber falls es dir gelungen ist zu fliehen, bleib bitte um Gottes willen dort, wo du bist.
Ich erinnere mich, wie ich dich nicht auf den Knien halten wollte,
weil ich deine Mutter verdächtigte, du seist nicht von mir.
Ich erinnere mich, wie ich nicht wollte, dass du zur Militärschule gehst,
weil ich wollte, dass du das Geschäft übernimmst.
Ich erinnere mich, wie ich nicht hinfahren wollte, als du den Offizierseid schworst,
wie ich es beweint habe, dass du im Rathaus geheiratet hast,
welche Worte ich dem Rabbi sagte, als er wollte, dass ich mich mit dir versöhne.
Ich segne dich, ich segne dich, ich segne dich dreimal, wie Abraham den Isaak segnete,
und ich entlasse dich:
Du bist der Letzte aus unserem Geschlecht, dem wir die schwerste Last auferlegen:
du sollst für uns leben…
©Tomáš Koloc
Klára Hůrková wurde 1962 in Prag geboren und lebt seit 1991 in Aachen. Sie ist Lyrikerin, Prosaautorin, Übersetzerin und Pädagogin, schreibt auf Deutsch und auf Tschechisch. Sie veröffentlichte zehn Gedichtsammlungen, eine literaturwissenschaftliche Monographie und eine Novelle, außerdem Kurzprosa, Essays, Rezensionen und Übersetzungen. Publikumspreis beim Wiener Werkstattpreis 2003, Sparte Lyrik. Klára Hůrková ist Herausgeberin von zwei deutsch-tschechischen Lyrikanthologien, Schlüsselsammlung – Sbírka klíčů (Prag, Družstevní práce 2007), und Über den Dächern das Licht – Nad střechami světlo (Prag, Dauphin 2014). Seit März 2017 schreibt sie ihren eigenen deutsch-tschechischen Poesie-Blog: http://poemataclara.myblog.de.
Klára Hůrková narozena roku 1962 v Praze, od roku 1991 žije v Cáchách. Básnířka, prozaička, překladatelka a pedagožka, píše česky a německy. Publikovala deset básnických sbírek, jednu novelu a jednu literárněvědní monografii, kromě toho krátké prózy, články, recenze a překlady. Cena čtenářů v soutěži Wiener Werkstattpreis 2003, obor poezie. Klára Hůrková je vydavatelkou dvou česko-německých antologií současné poezie, Schlüsselsammlung – Sbírka klíčů (Praha, Družstevní práce 2007), a Über den Dächern das Licht – Nad střechami světlo (Praha, Dauphin 2014). Od března 2017 píše vlastní blog česko-německé poezie: http://poemataclara.myblog.de.
Alle bereits geposteten Poesiedialog-Folgen finden Sie hier.
