Deutsch-tschechischer Poesiedialog, Folge 41: “GLUTNESTER AUS WORTEN – ŽHNOUCÍ HNÍZDA SLOV”

Klára Hůrková stellt an jedem 17. des Monats interessante lyrische Funde aus ihren beiden Heimatländern Tschechien und Deutschland vor. Sie übersetzt ausgewählte Texte in die jeweils andere Sprache in der Absicht, Ähnlichkeiten und Unterschiede sowie aktuelle Themen und Tendenzen in der Gegenwartslyrik beider Länder herauszustellen. Damit verfolgt sie Spuren einer langen und reichen Kulturtradition, welche durch die fatalen Ereignisse des 20. Jahrhunderts unterbrochen wurde.

 

GLUTNESTER AUS WORTEN – ŽHNOUCÍ HNÍZDA SLOV

So nennt Barbara Maria Kloos die Gebilde, die auf dem Bildschirm des Nachbarn im Zug entstehen, während Landschaften an den Fenstern langsam vorbei gleiten. Eine höchst originelle und zugleich konkret-sinnliche Beschreibung einer Fahrt, die in der jetzigen Situation beinahe nostalgisch anmutet. Andere Nostalgie ist auch im Gedicht vorhanden, als Erinnerung an eine Welt, in der wir noch „offline“ lebten und Worte in Schulhefte schrieben. Alles kann vergehen – doch gute Lyrik bleibt …

Tak nazývá Barbara Maria Kloos útvary vznikající na monitoru na klíně souseda ve vlaku, zatímco za okny pomalu proudí krajiny. Originální a zároveň smyslově konkrétní popis jízdy vlakem, který v dnešní situaci působí téměř nostalgicky. Báseň obsahuje i jinou nostalgii, vzpomínku na dobu, kdy jsme žili „offline“ a psali slova do školních sešitů . Vše je pomíjivé – ale dobrá poezie zůstává …

 

o kriechspindel gedächtnis-chip

in die man einstieg, weil ihr kopf so heulte
für christine lavant

 

haine weiler nutzlandschaften langsam durch mein lid gezogen aasige alete

am ichrand reißen folien dampfen rebusfarmen wer zum SELFIE beten will

tupft die lettern mit den fingerkuppen in den schrein auf seinem schoß sehe

glutnester aus worten wie einsame fleher ziellos schweifend unerhört durch

glaskunstwälder flagellaten spieglein spieglein in der hand – woran erinnert

mich die lärmschutzwand abstrakte zeichnung wie jene vier linien im grund

schulheft für groß- und kleinbuchstaben als wir noch offline lebten schabten

winzige datenvolumen in kratzigem strumpf ein düpflein auf der erd bin ich

bodendecker oder solitär vor flüssigem chimärenteppich einwärts die blätter

 

© barbara maria kloos

 

 

Ó plazící se vřetánko paměťový čipe

do něhož jsme nastoupili, protože jeho hlava tak hučela
pro Christinu Lavant

 

háje osady obdělané krajiny táhnou pomalu mým víčkem blátivá dětská výživa

na okraji jáství se trhají fólie vypařují se rébusy farem kdo se chce modlit

k SELFIE naťuká špičkami prstů písmenka do posvátné skříňky na klíně vidím

žhnoucí hnízda slov jak osamělé prosebníky bloudící bez cíle nevyslyšené skrze

lesy z uměleckého skla bičíkovci zrcadlo zrcadlo v ruce řekni – co mi připomíná

protihluková stěna abstraktní kresba jako ony čtyři čáry ve školním sešitě

ze základky na velká i malá písmena když jsme ještě žili offline odškrabávali

mrňavé objemy dat v kousavé punčoše bod na zeměkouli jsem půdokryvná

dřevina brslen nebo solitér před tekutým kobercem chimér s listy dovnitř

 

© barbara maria kloos